Rubriky
Vystavující

Roman Hladík

Narodil jsem se v Nechanicích na Královéhradecku v roce 1978. Od dětství mě fascinovaly komiksové příběhy, dobrodružné knížky a hlavně jsem rád kreslil. Proto jsem hledal střední školu s výtvarným zaměřením a měl jsem to štěstí, že mi bylo umožněno strávit čtyři nezapomenutelné roky na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově, kde jsem odmaturoval v oboru zlatník. Přestože jsem rád tvořil šperky, ještě víc mě lákala tvorba v digitálním prostředí. Počítačové hry mě nebavilo pouze hrát, ale toužil jsem je také tvořit. První pokusy se udály už v průběhu studia na střední škole a nedlouho po jejím absolvování se mi tvorba herní grafiky stala zaměstnáním.

V 19 letech jsem se přestěhoval do Brna, kde v té době vzniklo studio Illusion Softworks známé tituly jako je Hidden & Dangerous nebo série Mafia. Studio dnes patří americké společnosti 2K Games a já zde pracuji od roku 2017 jako General Manager.

Zhruba před deseti lety mi kamarád a kolega Petr Mikša ukázal prototyp dětské hry, na které dělal ve volném čase. Zaujala mě, možná i proto, že cílila na podobně staré děti, jako jsem v té době měl já. Začali jsme na hře dělat společně a po poměrně dlouhých 3 letech vývoje a testování tak spatřil světlo světa Karak. Rodinná desková hra na hrdiny, oslovila mnoho dětí a rodičů v Česku, ale daří se jí i v zahraničí. Prodává se dodnes. Vzniklo k ní několik rozšíření, plastové figurky a minulý rok se dočkala druhého dílu, který cílí na zkušenější a starší hráče. Měl jsem to štěstí, že se mi moje záliba stala prací a věřím, že u tvorby her ještě nějaký ten pátek vydržím.

Rubriky
Vystavující

Vítězslav Bobčík

Vítězslav Bobčík vyrůstal v Podolí v rodině s tradicí kovářského řemesla. V letech 1994–1997 se vyučil v oboru umělecký kovář – zámečník na střední škole MESIT v Uherském Hradišti a poté v letech 1997–2001 absolvoval studium na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově. V roce 2003 znovuobnovil kovářskou dílnu svého dědečka v Podolí včetně části původního vybavení, kde v současnosti pracuje. Sortiment jeho výrobků představuje širokou škálu předmětů, od užitkových přes dekorační až k autorským realizacím. Zhotovuje ploty a brány, zábradlí, mříže, kliky a panty, okenní zábrany, dopisní schránky, ale i věšáky, svícny, garnýže, krbové doplňky, stínítka na světla, nábytek.  Děda byl kovář podkovář, tak jsem se v prostředí kovárny pohyboval od dětství, což byl do budoucna, jak se ukázalo, dobrý základ. To mě dostalo natolik, že volba mého budoucího povolání byla jasná.

Rubriky
Výstavy

Výtvarníci Českého ráje

MÓDA

7. 4. – 7. 5. 2024

Výtvarníci Českého ráje je skupina výtvarníků několika generací setkávající se ve společném ateliéru v Turnově. Tvoří své obrazy společně již 8 let. Výzvou pro ně jsou různá témata, která se snaží zpracovat pomocí malby akrylovými nebo olejovými barvami či kombinovanými technikami. Vystavují po celé České republice.
K dnešnímu dni mají za sebou 47 výstav. Tvorba je jejich projevem, názorem, radostí a naplněním.

K výstavám rádi někdy přizvou i pražskou skupinu podobně tvořících výtvarníků z Výtvarného spolku Hruška, tak jako je tomu i zde.

Tato výstava je opravdu velkou přehlídkou pohledů na téma Móda. Můžete zde spatřit 56 obrazů. Obrazy od obou skupin výtvarníků můžete také zakoupit na webových stránkách www.obrazykprodeji.cz

Součástí výstavy byl i happening – módní přehlídka, který se odehrál na zahájení výstavy. Vernisáž doplnila na profesionální úrovni přehlídka modelů české návrhářky Adély Stonjekové tvořící v Semilech pod značkou Českábiomóda.
www.ceskabiomoda.cz

Vystavující:

Výtvarníci Českého ráje:
www.vytvarniciceskehoraje.cz

Alena Antošová
Barbora Antošová
Jana Jansová
Václava Šubertová
Lenka Javůrková
Pavlína Hejduková
Jitka Bartošová
Zdeňka Bártová
Petra Flanderková
Monika Brodská
Dana Kupkárová
Kateřina Pokorná
Jana Syslová
Jana Štrinclová
Kateřina Košková
Eva Tvrdková
Petra Netoličková
Hana Čapková
Nikola Kunstová
Ivana Hlubučková
Michaela Roštejnská – Marmostein
Veronika Štětinová Stonjeková

Výtvarný spolek Hruška:
www.artistsprague.com

Dagmar Hartmannová
Olga Čalounová
Helena Králová
Michaela Němečková
Milena Šilhavá
Jitka Nováková
Lenka Švandová
Jana Mikitová

Rubriky
Vystavující

Filip Turek

2010 – 2014 Supš a Voš Turnov – obor Umělecký kovář, zámečník

2014 – 2018 Supš a Voš Turnov – obor Umělecké slévárenství

2016 – Realizace plastiky Sval – Vila Nová Koulka, Praha – Smíchov, ul. Křížová
– Hefaistos, mezinárodní kovářský festival –  Ocenění v kategorii kovolitecké práce

2018 – Výstava ,,Stvoření okovy,, – Praha Betlémská kaple, Žižkov
– Klášter v Roudnici nad Labem

2019 – Hefaistos – Cena veřejnosti a čestné uznání poroty – Strom života

2020 – Realizace bronzové sochy sokola pro TJ Sokol Semily.
– Realizace sochy Psací pero, do parku v Bystřici u Benešova.

2022 – Kopie busty T.G.Masaryka pro ZŠ Lomnice nad Popelkou

Rubriky
Vystavující

Daniel Vávra

* 2. září 1975

Je český videoherní designér, scenárista a režisér. Je spoluzakladatel a kreativní ředitel Warhorse Studios.

Od mládí se zajímá o informační technologie, kreslí komiksy a fotografuje. Vystudoval Střední uměleckou školu v Turnově obor plošné a plastické rytí kovů.  Kariéru začal jako grafik ve společnosti TIPAse zaměřením rytec kovů. V současné době nejen hry vytváří, ale také o nich píše. Mezi jeho nejznámější díla patří videohry Mafia: The City of Lost Heaven a Kingdom Come: Deliverance. Na Kingdom Come: Deliverance Daniel Vávra a jeho studio pracovali od roku 2011, hra vyšla v únoru 2018, v červenci 2022 se videohry prodalo na pět milionu kopií. V říjnu 2020 americký magazín Variety uvedl informace o započetí vývoje hrané adaptace KC:D, na níž by se měly podílet Warhorse Studios Daniela Vávry společně s americkou produkční firmou Wild Sheep Content, založenou bývalým manažerem Netflixu Erikem Barmackem.

Rubriky
Vystavující

Martin Reichard

(*1977 v Mladé Boleslavi)

V roce 1995 úspěšně dokončil studium na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově v oboru plošného a plastického rytí kovů. Hned po studiích s doporučením a ve stopách svého učitele a mistra v oboru Bořivoje Šimánka začal pracovat v družstvu hodinářské a umělecké výroby Znak Malá Skála. V roce 1998 mu do jeho života vstoupil zlatník a také absolvent SUPŠ Turnov Pavel Herčík, zakladatel firmy Jewelstudio, s kterou spolupracuje doposud. V roce 2003 se zcela osamostatnil a založil svou vlastní firmu.

Nyní se převážně věnuje výrobě raznic a ražbě medailí. Během svého života ale narazil i na výzvy z oblastí hodinářství, nástrojařství a jemné mechaniky, které ho v jeho odbornosti posunuli zase o něco dál…

V minulosti spolupracoval a realizoval zakázky pro tyto společnosti a instituce: Prim Elton hodinářská a.s., Univerzita Karlova, Univerzita Masarykova, Pražská mincovna, Bohematic/Robot Watch, Senát ČR, Znak Malá Skála, FAS Rakousy, Monstranz s.r.o, Jewelstudio,  Warhorse Studios a pro celou řadu měst i magistrátů…

Rubriky
Vystavující

Jan Čapek

Je to přední český průmyslový designér navrhující produkty, které se zpravidla vyrábí v milionových a mnohdy v miliardových sériích – dobře promyšlená forma návrhu vycházející z perfektní ergonomie a představy o jejím použití v každodenním životě se tak pro něj stala nedílnou součástí jeho designových koncepcí.

Nejprve vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově obor Broušení a rytí drahých kamenů. Dále pokračoval  Designem šperku, porcelánu i produktu (UJEP, VŠUP), díky stáži působil rok v Sheffieldu, na praxi odjel do New Yorku, kde brousil drahé kameny například pro Tiffany&Co (Stastny Lapidary).

Od roku 2005 jeho jméno pravidelně vídáme v žebříčku nejlepších designérů roku (dvojnásobný držitel titulu Designér Roku Czech Grand Design, Best of Dolce Vita), zabodoval ve světovém kole soutěže Electrolux Design Lab a následně pracoval jako designér v centru Electroluxu v Itálii. Do povědomí široké veřejnosti se zapsal návrhem PET lahví pro Karlovarské minerální vody a skleněných půllitrů Radegast a Kozel, pro který natočil i reklamu.

Od roku 2011 vede Ateliér průmyslového designu na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde své zkušenosti předává mladým tvůrcům.

Rubriky
Vystavující

Jindřich Faktor

* 1972 v Praze

V roce 1989 se vyučil rytcem kovů a pracoval v rytecké dílně pro výrobu poštovních razítek. Po absolvování Střední uměleckoprů­myslové školy v Turnově v roce 1994 se dále privátně vzdělával u rytce Josefa Herčíka (1922-1999), jednoho z nejvýznamnějších představitelů naší známkové tvorby 2. poloviny 20. století, nosi­tele řady mezinárodních ocenění.

Jindřich Faktor se však nestal rytcem poštovních známek ani au­torem uměleckořemeslné zakázkové produkce obecně, i když se příležitostným ryteckým zakázkám všeho druhu nevyhýbá. I přes veškerý důraz na dokonalé řemeslné zpracování je pro něj v jeho autorské grafické práci prvořadé sdělení. S rytinou proto dokáže pracovat i velmi volně a kombinovat jí s jinými výtvarným pro­středky.

Autor příliš nevyhledává možnosti sebeprezentace. Na Grafice roku 2003 získal čestné uznání v kategorii malých formátů. Od roku 2015 je členem SČUG Hollar. Za podstatné považuje dvě ze svých výstav: “Linie~Cesty~Linie” v galerii Anderle (2007) a “NA POMEZÍ rytiny a kresby Jindřicha Faktora” v Galerii Univerzity Pardubice (2015). Spolupracoval například s Warhorse Studios, Paralelní Polis, Českou poštou a Janem Petrem Obrem (dnes Bo­hemia Paper, s.r.o.).

Rubriky
Vystavující

Pavel Vašíček

*1979

Vystudoval obor broušení a rytí drahého kamene na Střední uměleckoprůmyslové škole šperkařské v Turnově (1994 – 1998) a poté broušení a rytí skla na Vyšší odborné škole sklářské v Novém Boru. Zde dvakrát zvítězil v mezinárodní soutěži s návrhem designu nápojového skla. V letech 2000-2006 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana. Roku 2005 obdržel Ateliérovou cenu.

Poprvé vystavoval již během studia roku 2001. Pavel Vašíček brilantně ovládl staromistrovskou techniku olejomalby a upozornil na sebe ještě jako student, když mu byla udělena Ateliérová cena (Hlava, 2005). Patří k výrazným představitelům mladé generace českých realistických malířů, kteří vzešli z malířské školy Zdeňka Berana. Je dobře obeznámen s vývojovými etapami evropské klasické i moderní malby a zachoval si blízký vztah k expresionismu i barokní formě.

Používá široký rejstřík výrazů, od hyperrealistického portrétu k abstrakci a expresivní a gestické malbě. Jeho obrazy se vyznačují kontrastní a zářivou barevností, lehkostí a mimořádným citem pro barevné ladění. Malíř nepřestává klást důraz na intelektuální obsah sdělení. Ve svých obrazech mnohdy reaguje na masmediální kulturu, kulturní průmysl a jiné dobové fenomény s tím spojené. Klade si  otázky ohledně víry a její ztráty. Otázky týkající se intimity a identity člověka. Používá většinou velké formáty, ale i menší obrazy jsou plné napětí a vyznívají monumentálně. V krajinách, portrétech a monumentálních záhadně jinotajných malbách se snoubí emoce a konstruktivní složky, exprese, realita i abstrakce.  Také ve Vašíčkově krajinomalbě je obsažen dramatický prvek – i když zde chybí figury, je na obrazech přítomnost člověka zcela zřejmá a stejně jako v lidských duších tu probíhají prudká dramata, zuří bouře, naznačují se tajemství a otevírají skuliny do světa za obrazem. Žije a tvoří v Mnichově Hradišti.

Zastoupení ve sbírkách:

  • Národní galerie v Praze

Rubriky
Vystavující

Libor Hurda

  • narozen 1971
  • v letech 1986-1990 vystudoval SUPŠ Turnov, ateliér akad. sochaře Jana Mastníka
  • od roku 1992 kovář živnostník
  • pozounista od přirození

Od započetí samostatné činnosti se věnuje zakázkové práci (od návrhu až po realizaci). Svou volnou tvorbou inspirovanou převážně figurálními motivy se autor pravidelně prezentuje na výstavách.

Slovo autora:

Jak sebestředné – vyučit se v klasickém oboru, věnovat se mu celý dosavadní život, striktně dbát na originalitu a kvalitní zpracování v době masové výroby , kopírování (čehokoli) a ředění již rozředěných myšlenek a myslet si, že to co děláte , děláte tak dobře a poctivě, že se z toho pozvolna stává umění.

Jaká to troufalost – bez spřízněného okruhu teoretiků, toto posléze vystavovat a nacházet stále širší publikum, jež si těmito kousky železa zaneřáďuje soukromí či dokonce veřejný prostor.

Jak pošetilé – v něčem tak subjektivním jako je vnímání umění hledat alespoň stín objektivity.

Jak donquichotské  – používat rozum udělují-li se Nobelovy ceny míru válečníkům, či v takové pseudovědě jakou je ekonomie.

Ale mě to k…a baví.

….. hlavně hlavou! (cokoli)

Libor Hurda