1. 2. – 28. 2. 2024
KRAJINA
Krajina je úžasné divadlo.
Tak to vím od dětství. Tehdy vzdálena pokusům se jí přiblížit malbou.
Narodila jsem se 23.9.1959 v Praze. Pražský Žižkov posledních 30 let ustupuje Křížlicím v Krkonoších, kde je můj druhý domov.
Ano. Od mala jsem malovala. Jako absolventka „lidušky“ jsem v patnácti věděla, že řemeslo je krok první a jeho zdolání pouť dlouhá. Následovalo výtvarné Gymnázium Na Pražačce a maturita u skvělé výtvarnice a pedagožky Evy Hankusové. A potom FFUK. Tehdy jsem malovat přestala. Proč? Odpověď neznám. Nastalo období mého života, kdy jsem stíhala kdeco posléze i se třemi dětmi. Ale nemalovala.
Pracovala jsem jako redaktorka časopisu Panorama českého výtvarného umění, jako učitelka výtvarné výchovy a dějin umění na gymnáziu i ZŠ, po absolvování rekvalifikace v oboru um. keramik jako lektorka keramických kurzů a mnoho let jako koordinátorka dobrovolnictví studentů.
Když mi bylo padesát, nastal nejvyšší čas pojmenovat důvody ztrát. Lenost a trochu zbabělost. Našla, posbírala a oprášila jsem to, co bylo kdesi cestou odloženo a ztraceno. A s laskavou podporou akad. malíře Miroslava Pesche přišla šance na druhé kolo.
Raduji se. Raduji se a čtrnáct let zase maluji. Maluji hlavně krajinu. Je intenzivní a podstatná. Je odrazem vyšší moci. Je symbolem svobody a samostatnosti. Má obrovskou energii i archaickou vznešenost. Je v ní síla i harmonie. V ní nacházím svoje místo, smysl, usmiřuje mne.
Ano – krajina je úžasné divadlo. A já dychtivý, nenasytný a pokorný divák.