*1979
Vystudoval obor broušení a rytí drahého kamene na Střední uměleckoprůmyslové škole šperkařské v Turnově (1994 – 1998) a poté broušení a rytí skla na Vyšší odborné škole sklářské v Novém Boru. Zde dvakrát zvítězil v mezinárodní soutěži s návrhem designu nápojového skla. V letech 2000-2006 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana. Roku 2005 obdržel Ateliérovou cenu.
Poprvé vystavoval již během studia roku 2001. Pavel Vašíček brilantně ovládl staromistrovskou techniku olejomalby a upozornil na sebe ještě jako student, když mu byla udělena Ateliérová cena (Hlava, 2005). Patří k výrazným představitelům mladé generace českých realistických malířů, kteří vzešli z malířské školy Zdeňka Berana. Je dobře obeznámen s vývojovými etapami evropské klasické i moderní malby a zachoval si blízký vztah k expresionismu i barokní formě.
Používá široký rejstřík výrazů, od hyperrealistického portrétu k abstrakci a expresivní a gestické malbě. Jeho obrazy se vyznačují kontrastní a zářivou barevností, lehkostí a mimořádným citem pro barevné ladění. Malíř nepřestává klást důraz na intelektuální obsah sdělení. Ve svých obrazech mnohdy reaguje na masmediální kulturu, kulturní průmysl a jiné dobové fenomény s tím spojené. Klade si otázky ohledně víry a její ztráty. Otázky týkající se intimity a identity člověka. Používá většinou velké formáty, ale i menší obrazy jsou plné napětí a vyznívají monumentálně. V krajinách, portrétech a monumentálních záhadně jinotajných malbách se snoubí emoce a konstruktivní složky, exprese, realita i abstrakce. Také ve Vašíčkově krajinomalbě je obsažen dramatický prvek – i když zde chybí figury, je na obrazech přítomnost člověka zcela zřejmá a stejně jako v lidských duších tu probíhají prudká dramata, zuří bouře, naznačují se tajemství a otevírají skuliny do světa za obrazem. Žije a tvoří v Mnichově Hradišti.
Zastoupení ve sbírkách:
- Národní galerie v Praze
