Naše Galerie je organizačně i tématicky napojena na Uličku řemesel a dotváří tak myšlenku ateliérů celé pasáže. Je určena pro přechodné vystavování uměleckých děl, konání uměleckých a literárních akcí, módních přehlídek a workshopů.
Celková výměra galerie je 90,8 m2
OTEVÍRACÍ DOBA:
Po: zavřeno
Út – Pá: 9:00 – 12:30, 13:30 – 17:00
So – 9:00 – 12:00
VSTUPNÉ:
studenti, ztp, důchodci 20 Kč
dospělí 40 Kč
KONTAKT:
Lucie Laurynová
+420 732 978 773
Markéta Mikulová
+420 774 933 638
Antonína Dvořáka 334, Turnov 51101
Aktuální výstava:
Lenka Jarošová, Jan-Joop Ruisch a Dan Váchal
BYLO NEBYLO
24. 5. – 21. 6. 2025
Vernisáž se koná 23. 5. v 17 hodin
Lenka Jarošová – sklářská výtvarnice
Lenka Jarošová, narozená v Novém Boru, je významná česká sklářská výtvarnice, jejíž tvorba je charakteristická osobitým spojením tradiční sklářské techniky s originálním výtvarným rukopisem. Vystudovala Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově, která patří k nejstarším školám svého druhu na světě.
V letech 1976 až 1993 působila jako návrhářka kolekcí skla pro renomované sklářské společnosti Crystalex a Egermann. Její návrhy tehdy obohacovaly sériovou produkci o výrazný estetický a řemeslný rozměr.
Od roku 1993 se věnuje individuální tvorbě, ve které naplno rozvíjí svůj umělecký potenciál. Její doménou jsou skleněné objekty z broušeného skla, často kombinované s lehaným sklem a prvky z bronzu. Typickým motivem její práce jsou půvabné ženské postavy z kombinace barevného skla a bronzu – tento výrazný rukopis činí její díla okamžitě rozpoznatelnými.
Tvorba Lenky Jarošové v sobě snoubí technickou preciznost, výtvarnou invenci a cit pro detail. Její díla jsou oblíbená jak mezi sběrateli, tak mezi milovníky uměleckého skla a bývají prezentována na výstavách doma i v zahraničí.
Myslím, že při pohledu na křehkou krásu zrozenou z rukou paní Lenky Jarošové se nelze do jejích plastik nezamilovat.
Jan Joop Ruisch (Ruiš) – výtvarník a sklář
Jan Joop Ruisch se narodil v Rotterdamu na řece Rotte, přímo v houseboatu. Dětství prožil v těsném kontaktu s přírodou, která ho dodnes inspiruje – stejně jako mnohé další umělce. Po střední škole se přestěhoval do Utrechtu, kde studoval sociologii. Právě tam, ve čtvrti plné starých domů s vitrážemi, objevil svou vášeň pro sklo. Začal zkoumat staré vitráže a tam někde se začala formovat jeho cesta ke sklářství.
Klíčovým momentem se stala návštěva Mezinárodního sklářského sympozia (IGS) v Novém Boru. Zde našel nejen lásku ke sklu a místní krajině, ale především ke své životní partnerce Lence.
Právě tady objevil možnosti broušeného skla, které mu umožňuje pracovat s čistotou tvaru, jednoduchostí a světlem. Jak sám říká, sklo mu dává prostor přidat do tvorby „čtvrtý rozměr“. Inspiraci dodnes nachází nejčastěji v přírodě – v jejích barvách, strukturách a proměnlivosti světla.
Ve své umělecké činnosti se Jan Joop Ruisch (Ruiš) věnuje tvorbě skleněných objektů.
Výtvarný rukopis Ruische (Ruiše) je charakteristický důrazem na detail, čistotu linií a schopností přetvářet sklo do podob, které překračují jeho tradiční vnímání jako pouhého dekorativního prvku. V jeho objektech se snoubí řemeslná zručnost s uměleckou vizí, což z nich činí respektované artefakty v domácím i mezinárodním kontextu.
Jan Joop Ruisch (Ruiš) patří k těm autorům, kteří posouvají hranice sklářského umění směrem k volné plastice a současnému výtvarnému projevu, přičemž si uchovávají hlubokou úctu k tradičním sklářským technikám.
Daniel Váchal – malířský solitér a filozof barev
Daniel Váchal, narozený v Ústí nad Labem, je výtvarník, který žije a tvoří v Kamenickém Šenově. Je absolventem Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově, kde v letech 1983–1987 studoval obor konstrukce a design svítidel. V roce 2007 absolvoval rovněž školu uměleckých řemesel Rudolfinea.
Ačkoliv má odborné vzdělání, je Váchal vnímán především jako autodidakt a solitér. Jeho tvorba je nezaměnitelná díky výraznému a osobitému rukopisu, především v olejomalbě.
Inspiraci čerpá z každodenního života, ale také z hlubších vrstev lidské existence – z historie, mytologie, náboženství, osobních prožitků i světa snů a podvědomí.
Pro Daniela je malování formou dialogu se světem – cestou, jak reflektovat realitu a současně se s ní konfrontovat. Jeho plátna jsou odpovědí na povrchnost dnešního světa, a barvy v nich slouží jako jazyk, kterým autor sděluje své myšlenky. Každý odstín je slovo, každé plátno výpovědí. I proto ho můžeme nazývat malujícím filozofem.
Váchalova díla tak nesou otisk autorova nitra, okamžiku i doby, v níž vznikají.
Jeho práce jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v Česku, na Slovensku, v Austrálii, Španělsku a USA, a rovněž ve sbírkách Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě.